Můj přítel Mohamedán

16.12.2015 08:54

Šestého dne ve Svaté zemi jsem se vydal do Udolí králů kterým protékal biblický potok Kidron mezi Olivetskou horou a Jeruzalémem. Po jedné straně při hradební zdi je obří muslimský hřbitov a pod druhé straně udolí je obří židovský hřbitov. Když jsem přišel k Zachariášově hrobce vyšel mne vstříc  "umírněný" Mohamedán a jal se  nne nabízet průvodcovské služby. Měl jsem již své zkuženosti a tak jsem na něho chtěl vědět, kde je ten slavný potok, po kterém není dnes žádné stopy. Moc jsem si nepomohl proto, že  vody po kolena je prý asi 1km níže a  že mne tam dovede. Zbavil jsem se ho, že tam zajdu sám, že by mu mohl ujít další kšeft u hrobky a potom se k němu vrátím aby mne provedl. Zdařilo, se a já jsem se osvobodil, nicméně po km voda stále nikde ale domy, bohužel mohamdánská čtvrti Jeruzaléma. Ihned proti mne vystartoval poněku ostřeji nakladěný Mohamedán a na mojí obvyklou odpověď  , že  jsem z Česka se  rozkřičel No Germany a vřeštěl jakési nadávky. Navíc poštval na mne psa. Jako zkušený pejskař, naposledy vlastník bojového amerického steforda jsem hafíka zpacifikoval a rychle odráčel z jejich "milé" společnosti. Vzápěti se vynořila izraelská vojenská hlídka která mne ukázala rychlou únikovou cestu .

Odpoledne jsem se vydrápal na Olivetskou horu, že si prohlédnu Jeruzalém zhora  v místech kudy přišel Ježíš do Jeruzaléma. Nemilé překvapení mne čekalo v seznání, že Olivetská Hora je také muslimská čtvrť. Zde jsem narazil na Mohamedána , který spojoval možnost setrvat chvíli na vyhlídkové terase s mojí "poviností" se u něho občerstvit. Když jsem se snažil vymanit z jeho dorotivosti s tím, že nemám peníze, nedal se. Bylo totiž teplo, já měl pouze tričko tak mne přátelsky napověděl úderem do hrudi na  skrytou náprsní peněženku s cestovnám pasem . I jeho "milou" společnost jsem rychle  opustil.

Jak praví, jakási moudrost do třetice všeho dobrého se naplnila. Našel jsem takovou niku pod jednou olivou s nádherným výhledem na Jeruzalém, složil ruksak pod hlavu kochal jsem se. Netrvalo dlouho a přišoural se ke mne takový malý roztomilý a zvědavý klučina. Pochválil jsem jej , uznale jsem konstatoval jaké štěstí je bydlet na takovém krásnemí místě s takovým výhledem na slavnou mešitu Al Aksá . Oobdaroval jsedm jej čokoládou. Odběhl domů, přinesl mne  nějaký zákusek, přitulil se ke mne a povídali jsme si dál. Vyjmenoval mne všechny bratry ale na otázku  zda má sestry, jenom přisvědčil , že ano. Na otázku kolik má sester mne s bezelstnou samnozřejmostí odpověděl, že ty se nepočítají. Přešli jsem prohlížení  mapy Jeruzaléma ale klučina to byl bystrý a znalý, na školáčka prvňáčka až velmi. Nakonec mne pozval domů ale jakási babizna hned prvním domě mu vynadala a tak mne šel vyprovodit, téměř s pláčem. Když jsem asi po 200 m  mizel mezi olivami, otočil jsem se a můj Mohamed tam nadále stál a mával mne. Bohužel to byl jediný Mohamedán se kterým jsem se cítil dobře a bezpečně.

Rozloučení s Jeruzalémem (f. 19.12.2015)